Miluji snowboarding. Nejenom, že mám rád jízdu v prašanu, ale problém mi nedělá i zvládat řadu triků ve snowparku. Jelikož jsem na horách i několikrát do týdne, musím říci, že větší tuzemská střediska jsou snowboardingu poměrně nakloněna. Přesto je třeba dodat, že se zahraničím se stále ještě poměřovat nemohou. A to vím proto, že i tam celkem často jezdím. A to hlavně do Itálie, nebo do Rakouska. Nyní však už vím, že má příští návštěva – až se vyléčím, bude spojena s tím, že si před cestou sjednám cestovní pojištění. Proč? Podívejte se na můj příběh a budete mít jasno.
Vše začalo jako vždycky
Ráno jsem se podíval z okna, bylo krásné počasí, tak jsem se nasnídal a vyrazil na svah. Lehce jsem se procvičil, dal několik lehčích jízd a vyrazil do snowparku. Byl dobře upravený a jízda v něm byla skvělá. Zhruba po hodinovém ježdění se ale objevila moje dnes už osudová chyba. Špatně jsem po jednom skoku dopadl. Vypadalo to, že se jedná o pád, jako každý jiný. Kterých jsem měl už stovky. Po chvíli jsem ale cítil obrovskou bolest v ruce, bylo jasné, že se bez lékaře neobejdu.
A v tu chvíli mi blesklo hlavou, že nemám sjednané cestovní pojištění. A tak jsem zavrhl možnost volat horskou službu i sanitku, jelikož jsem věděl, že bych všechno tohle musel platit. Do nemocnice jsem se dostal s vypětím všech sil zcela sám, a to proto, aby případné náklady na léčbu snížil na minimum.
Oddechl jsem si, že jde o běžnou zlomeninu
Naštěstí se nejednalo o nijak velké zranění, jelikož šlo o běžnou zlomeninu. Podle toho také probíhala i léčba, která byla k mému štěstí jenom ambulantní. Kost byla narovnána do správné polohy a na ruku jsem dostal klasickou sádru. Další kontrolu jsem už mohl absolvovat v ČR, čehož jsem se i dožadoval. Jako člověk bez sjednané pojistky jsem nechtěl platit další peníze.
Než jsme se s nemocnicí rozloučili, byl mi jako cizinci zcela pochopitelně vystaven účet. Opět raději připomenu, že jsem se dostal do nemocnice zcela sám, ošetření bylo ambulantní a nejednalo se o žádný komplikovaný případ, ale o běžnou zlomeninu. V duchu jsem si říkal, že kvůli své hlouposti nyní zaplatím pár tisíc. Částka mi ale doslova vyrazila dech. Za mé ošetření musím zaplatit 50 000 Kč. Přesně na tolik byl zákrok lékaře a vše s ním související vykalkulováno, podle platného ceníku.
Jel jsem domů se zlomenou rukou i dluhem
Zlomeninu jsem bez problémů doléčil už u nás, a to zdarma, jelikož zde už mi platí zákonné zdravotní pojištění. Jak jsem ale pochopil, zdravotní péče je v zahraničí velmi drahá a tak musím uznat, že cestovní pojištění je něco, co člověku pomůže. Dluh 50 000 Kč jsem sice nerad, ale zaplatil. V tu chvíli jsem uvažoval nad tím, co by se stalo, kdyby byl úraz horší. Byl by třeba zásah horské služby, transport vrtulníkem, operace, dlouhá hospitalizace. Myslím, že v takovém případě by pro mě život skončil, jelikož bych do smrti šetřil na výdaje, které přitom může hradit cestovní pojištění.
Dnes už ho nepodceňuji a před každou cestou do zahraničí si ho sjednám. A to nejenom v základním pojištění léčebných výloh, ke kterému přidávám i připojištění v podobě rizikových sportů. Jezdím totiž nejenom po klasických sjezdovkách a tak chci mít ochranu v podstatě na jakémkoliv místě na kopci. Včetně prašanu a snowparku. Zjistil jsem také, že si mohu pojistit i svou sportovní výbavu, ale i další zavazadla, nebo svou odpovědnost. Jsou to jednotky korun navíc a já vím, že až se mi na horách stane jakákoliv nepříjemná událost, můžu vše vyřešit jednoduše a hlavně s jistotou, že na tom nebudu tratit ani jednu jedinou korunu. A na kolik mě takové pojištění vyjde? Jednotky až nižší desítky korun denně, podle destinace, stejně jako podle toho, jak velké zvolím výlohy. Dnes už náhodě nic neponechávám a raději zvolím ty vyšší.