I když jsem si myslel, že se mi autonehoda vyhne, ukázalo se, že to bylo chybné uvažování. I když jezdím docela obstojně a mám zkušenosti, jednu mou jízdu došlo k tomu, že se nehoda skutečně stala. Byla to shoda nešťastných náhod, při které došlo k tomu, že jsem naboural jiný automobil.
Měl jsem jenom zákonnou pojistku
Viníkem nehody jsem byl tedy já. A to znamenalo, že jsem nejenom zničil svůj automobil, ale zničil jsem také vůz druhého řidiče, do kterého jsem naboural. Zákonné povinné ručení jsem však měl a tak bylo jasné, že jemu jsem nemusel platit nic. To vše za mě vyřešila pojišťovna. S mým vozem už to ale bylo horší, jelikož jsem si uvědomil, že mě nikdo žádné peníze nedá.
Důvodem, proč tomu tak bylo, je samozřejmě to, že povinné ručení nijak nekryje škody, které vzniknou na mém vozidle. Kryje jenom ty, které způsobím jiným. Jediná možnost, která by mě zachránila, by bylo havarijní pojištění. Vždy jsem byl proti němu, jelikož jsem si myslel jak to, že je zbytečně drahé, tak jsem si myslel i to, že ho nikdy nebudu potřebovat, jelikož řídím dobře.
Vůz je na vrakovišti
Jak to vše skončilo? Naštěstí jsem nebyl nijak vážně zraněný, což bylo pro mě hlavní pozitivum. Pokud se podívám na svůj automobil, už to tak růžové nebylo. Škoda je taková, že se mi ho nevyplatí ani opravovat. Aktuálně tedy stojí na vrakovišti a je jasné, že jsem se s ním rozloučil. Jediná možnost bude jeho ekologická likvidace. Za to jsem sice dostal pár tisícovek, ale ty jsem dal za odtah. Takže moje auto, které stálo více než 100 000 Kč je rázem pryč. A to z důvodu, že jsem naboural a auto zničil. Nikdo mi už nedá ani korunu.
Bohužel je to situace, která se dnes může stát v podstatě každému. Jsem přesvědčen o tom, že takto naštvaných je velké množství lidí, kteří havarijní pojištění nemají. U menších ťukanců to jistě není zase až takový problém. Já měl ale totální škodu a tak jsem o auto v podstatě přišel. Ani rozprodat na díly moc nešlo, jelikož těch použitelných v dobrém stavu moc nezůstalo.
Kdybych měl havarijní pojištění, jsem v pohodě
Dlouho jsem si sám sobě nadával, a to hlavně proto, že jsem havarijní pojištění neměl uzavřené. Pokud bych ho totiž sjednané měl, můžu říci, že dnes nemusím řešit, kde bych vzal automobil. Havarijní pojistka je totiž unikátní v tom, že hradí škody právě na mém autě. A to v případě, kdy je způsobím sám. Bylo by tedy jedno, zda bych vylétl ze silnice, naboural dům, nebo jako nyní, jiné auto. Škoda by se dala nahlásit jako pojistná událost. Vůz by sice také byl na vrakovišti a neopravitelný, ale já bych od pojištovny dostal jeho hodnotu, kterou měl právě v době nehody. Potom bych mohl v pohodě dojít třeba do autobazaru a ještě v ten den po obdržení peněz si nové auto koupit. Měl bych stále v čem jezdit a nestálo by mě to ve výsledku ani korunu. Teď musím na nákup auta, které potřebuji k práci použít své finanční rezervy a zbytek musím financovat půjčkou.
Pojistku už mám
A jak jsem se poučil? Tak, že jsem si koupil ojeté auto a havarijní pojištění si na něho uzavřel. Jeho cena se odvíjí od jeho hodnoty a tak u starších ojetých vozů není roční platba nijak vysoká. Navíc mě potěšilo i to, že mě chrání nejenom při nehodě, ale třeba i když mi auto poškodí vandal, nebo třeba přírodní živel. Teď lituji, že jsem takto chytřejší, nebyl dříve, jelikož jsem mohl ušetřit více než 100 000 Kč, které by mi pojišťovna jednoduše dala za původní auto, které bylo na odpis. Navíc havarijní pojistka šla jednoduše sjednat online, jenom za pár minut. Vše jsem si tedy vyřídil z domova, než jsem do vozu poprvé sedl. Chtěl jsem být raději chráněn od první cesty. A po mé zkušenosti jsem věděl proč.